Do týmu zamířil v zimě jako volný hráč. Prošel si holandskou, slovenskou a českou ligou, přesto maká a fotbalem se chce ještě 5 let živit. I o tom mluvil stoper Ondřej Švejdík.

Jak se Ti líbí ve Viktorce?
V první řadě jsem rád, že jsou ve Viktorce nastaveny zdravé vztahy, je tam upřímná komunikace, kabina funguje po lidské stránce, včetně trenérů, což je jedním z předpokladů k tomu být úspěšný.
Zároveň je to moje první zkušenost s 2. ligou. Nevěděl jsem, co mám očekávat. Jsem mile překvapen úrovní některých utkání a některých hráčů. Jediná věc, která je limituje, je hlava. Myslím tím větší víra ve své schopnosti.

Jaká byla Tvoje cesta do Viktorky? Už jsi tu vlastně kdysi byl v přípravě.
První kontakt byl, když mi skončilo hostování v Žilině. První komunikace proběhla se Žižkovem a absolvoval jsem i trénink, na kterém jsem se bohužel zranil. Takže oficiální působení se posunulo o půl roku. Když přišlo zranění, nebral jsem to jako konec, ale jako signál, že se mám na chvilku v životě zastavit. Byl jsem rok bez angažmá, když jsem si uvědomil, že mi fotbal opravdu chybí. A v tu dobu byla Viktorka nejlepší volba.

Jsi jedním z nejzkušenějších hráčů ve Viktorce. Jak vnímáš tuto roli? Snažíš se své zkušenosti předávat mladším hráčům?
Myslím si, že je to jeden z mých úkolů  na Žižkově. Pomáhat jim mohu jak verbálně, tak svým přístupem. Být pro ně inspirací, být příkladem. Do kabiny přináším nadstavbu, která dotváří chemii, která je potřeba k dobrému fungování týmu. Tak jako mladý hráč by měl ukázat svou dravost a živost mládí, tak zkušený hráč by měl přinést klid, rozvahu a jistotu.

Lidé si představují profesionální hráče různě, dá se nějak popsat Tvá cesta k životu profi fotbalisty? Měl si nějakého mentora?
První člověk, se kterým jsem si začal povídat o profi životě fotbalisty, byl Adrian Gula, nynější trenér MŠK Žilina (a bývalý hráč Žižkova, pozn. red.). Bylo mi 18 let a jemu 24. Neustále jsme se spolu bavili o fotbale, nacházeli společné souvislosti, které jsme mohli přenést i do svého profi života. Probírali jsme životosprávu, různé možnosti sebezdokonalování, ať to byla strava nebo jiné metody trénování. V té době nebyl žádný internet, nebylo jak získat informace, které jsou dostupné dnes. Měl jsem VHS School of Ajax, které obsahovalo trénink mladíků Ajaxu Amsterdam, jejich metody trénování a zdokonalování se. To byla moje první inspirace a impuls, že se dá fotbal dělat i jinak, než je běhání v lese.:)

Ve svém pokročilém fotbalovém věku, jaké máš ambice a cíle?
Moje osobní ambice je zahrát si ještě první ligu. A cíle? Mít radost z fotbalu, mít radost být s klukama v kabině. I když mi je 34 let, nemyslím si, že jsem na konci. A pokud budu mít z fotbalu radost, myslím si, že ho mohu hrát klidně i 5 let na vrcholné úrovni. Přibližně 2-3 roky zpět, mi lidi z mého okolí radili, abych si udělal trenérskou licenci, že bych byl dobrý trenér. Ale já to tak necítil. V té době, i kdybych skončil s fotbalem, tak bych se trénování nevěnoval. Po angažmá v Žilině a půlroční nucené pauze jsem si uvědomil, že bych byl dobrý trenér.:)

Jak bys zhodnotil svá předchozí angažmá?
Každé mé angažmá přinášelo světlé i tmavší období, třeba v Groningenu mi po dvou letech řekli, že si můžu hledat jiné angažmá. To byl moment, který mě osvobodil a odehrál jsem tam nejvíce utkání a nejvíce se mi dařilo. Bohužel jsem si na konci angažmá poranil koleno a nemohl jsem se rozloučit s fanoušky. Což mi shodou okolností umožnil v Evropské lize Slovan Liberec, kde jsem ale byl fotbalově nešťastný.

Je něco, co bys rád řekl žižkovským fanouškům?
Svým známým se snažím doporučit každý domácí zápas Viktorky, protože atmosféra a prostředí jsou velmi specifické, takové žižkovské. Nikde jinde jsem to nezažil. Ať už je to polohou stadionu, časem výkopu, tradicí klubu, vše to vytváří jedinečný fotbalový zážitek. Chtěl bych zároveň jménem kabiny poděkovat všem fanouškům . A i když jich není mnoho, kteří jezdí na venkovní zápasy a podporují nás tam, vážíme si jich.

Zdroj: Tištěný zápasový bulletin FK Viktoria Žižkov